O mně

Vždy mě bavilo malovat. Už od malička. V zemi, kde jsem vyrůstala, v Mexiku, není velkým zvykem studovat umění, proto jsem se nakonec rozhodla studovat design, po studiu jsem se vdala a měla děti.

Když jsme se jednou přestěhovali do velkého domu, do opravdu ohromného domu, že jsme neměli dostatek nábytku, aby dům vypadal alespoň trochu útulně, vypadal strašně prázdně. A tak mě napadlo vymalovat stěny. Začala jsem v dětském pokoji, namalovala jsem barevný prales, s jezerem, stromy, kačkami, s krokodýly a opicemi a skákajícími žábami a poletujícími ptáčky. Děti byly ohromeny! Naučily se také mnohem rychleji čísla a barvičky než ostatní děti stejného věku.

Jednoho dne moje kamarádka zavítala do dětského pokoje, spatřila namalovanou krajinu a strašně se ji líbila. Řekla mi: “Namaluj mi úplně stejnou stěnu, identickou, v pokoji s hračkami pro moje děti.” Na její zeď jsem namalovala ještě víly a kytičky, protože má ještě jednu dceru. Byly jsme velké kamarádky a byla jsem moc ráda, že jsem mohla namalovat stěnu právě ji. O něco později, jedna její kamarádka, kterou jsem já neznala, během návštěvy uviděla namalovanou stěnu a chtěla ji hned také pro své děti, tentokrát pro mne už placenou. Moje kamarádka mi ihned zavolala a domluvily jsme se na namalování stěny pro její kamarádku. Od té doby mi začali volat ze všech možných míst, už ne kvůli pokojíčkům pro děti, ale z restaurací, kanceláří apod. A tak jednoduše začala “živá stěna”. Proměnila jsem je ve vlastní “podnikání”, vymyslela jméno a založila internetovou stránku, v Mexiku, před 15 lety. Reklama přišla sama, vždy na doporučení přes známé.

V roce 2014, když jsme jednou poklidně debatovali s manželem, jsem obdržela telefonát z Velvyslanectví České republiky v Mexiku, aby nás informovali, že byl schválen nový občanský zákoník, který dovoloval vnukům českých emigrantů získat české státní občanství. Vždycky je nějaké zajímavé překvapení u nás v rodině! Abych zkrátila rodinou historii, můj děda se přestěhoval do Mexika, kde se oženil, měl děti, a jeden z jeho synů je můj milovaný táta. To vysvětluje moje typicky české jméno. Zažádali jsme tedy o české občanství a minulý rok jsme se sem přestěhovali, už jako čeští občané a pomalu ale jistě se učíme tak složitý jazyk. Teď jsou naši synové ještě mladí, jeden dostudoval Gymnázium a druhý brzy začne studovat umění. Byli jsme zde přijati neuvěřitelně vřele, což nám moc pomohlo rychleji si zvyknout a poznat tuto naprosto odlišnou a pro nás úplně novou kulturu.

Česká republika nás fascinuje! Milujeme procházky podél Vltavy a chodit po horách, kde jsou tak skvěle označené stezky, jist svíčkovou a párek v rohlíku. Ohromilo nás střídání čtyř ročních období a chladné zimy. Užíváme si učit se novou řeč a být tak snadno a rychle v centru tak nádherné země, často trávíme odpoledne v krásné Praze. Nyní se vracím k tomu, co mě vždy bavilo a uspokojovalo takovou dobu: MALOVÁNÍ